Tak přesně tohle může vést k vyhoření.

Ze začátku jsem byl plný nadšení – práce mě naplňovala natolik, že jsem jí věnoval i většinu volného času. Bavilo mě objevovat nové možnosti, cítil jsem, že se konečně realizuju. Postupně se ale začal objevovat pocit, že realita neodpovídá tomu, co jsem od toho čekal. Snažil jsem se to vyvážit tím, že jsem se vracel ke svým koníčkům a hledal rovnováhu, ale moc to nefungovalo. Začal jsem pochybovat o smyslu toho, co dělám – a časem i o sobě. Nakonec jsem se ocitl ve stavu, kdy jsem už jen mechanicky plnil povinnosti a nic mě netěšilo. Tehdy si toho všimlo i moje okolí – a mně došlo, že se cítím úplně prázdně a bez energie, jako robot, který jede na autopilota, ale nemá ze života žádnou radost.A tenkrát jsem si uvědomil, že už to takhle dál nejde.